Myšlení pro umělou inteligenci

Místo konání: Brno

Přednášející: Mgr. Ondřej Beran, Ph.D. (Univerzita Pardubice)

Datum konání: 21. 10. 2019

Pozvánka: Stáhnout

Prezentace:

Anotace

V přednášce se pokusím popsat, v čem spočívá přínos filosofie k otázce, zda mohou stroje myslet. Příspěvky pionýrských postav diskuse (Turing, Searle) bývají někdy chápány v empiricko-technickém smyslu: Ano, umělé entity (stroje, počítače, programy) mohou dosáhnout myšlení, a to takto a takto; resp.: Ne, nemohou, protože by musely umět dělat to a to, a toho nelze dosáhnout. Tato empirická perspektiva soustřeďující se na průběh reálného technologického vývoje je v debatě významně reprezentována i dnes (Bostrom aj.). Chápat ústřední úkol filosofie jako popis a předvídání vývoje AI entit (nebo dokonce jako podíl na jeho přímém uskutečňování) ovšem znamená cosi významného přehlížet. Filosofie je totiž vždy do značné míry zkoumáním pojmovým; v tomto konkrétním kontextu úvahou o tom, za jakých okolností a proč některým pokročilým AI entitám myšlení připíšeme nebo naopak, navzdory jejich ohromujícím výsledkům v určitých disciplínách (šachy aj.), nepřipíšeme. Těžiště takového pojmového zkoumání spočívá v reflexi toho, jakým způsobem žije a vyvíjí se náš pojem „myšlení“ a pojmy úzce s ním spjaté - nejen „inteligence“, ale také „duše“ či „osoba“, a mnoho jiných. Tento „život pojmů“ a jeho vývoj sice není nezávislý na technologickém vývoji, ale vztah mezi nimi není jednoduchý ani přímočarý. Reflexe např. vlivných uměleckých či popkulturních obrazů pokročilých AI, včetně fiktivních či zcela nerealistických, je tu stejně relevantní (ne-li ještě relevantnější) jako reflexe reálného technologického vývoje.