Dekonstrukce podpisu: Jacques Derrida a opakování neopakovatelného

Místo konání: Brno

Přednášející: Mgr. Michaela Fišerová, M.A., Ph.D. (Univerzita Karlova Praha a Metropolitní univerzita Praha)

Datum konání: 23. 04. 2018

Pozvánka: Stáhnout

Prezentace:

Anotace

Přednáška soustřeďuje pozornost na vlastnoruční podpis jako na frekventované médium, které bylo dosud jen málo prozkoumané v oblasti filosofie, sémiotiky a mediálních studií. Cílem zde představeného výzkumu, financovaného GAČR, je charakterizovat specifické znakové „poselství“ generované vlastnoručním podpisem, médiem, které lze definovat jako ručně nakreslený obraz autorova vlastního jména, který díky jedinečnému autorskému opakování "stopy stylu" závazně reprezentuje jeho občanskou identitu.

Z pozice Derridovy dekonstrukce přednáška zkoumá tři aporie odpovídající třem metafyzickým očekáváním od vlastnoručního podpisu, které sdílí grafologie s písmoznalectvím. Prvním metafyzickým očekáváním je schopnost podpisu umožnit rozpoznání pisatele: podpis je chápán jako "přirozený" obraz autorova jména, který se podobná duševním kvalitám samého autora. Druhým metafyzickým očekáváním je schopnost podpisu garantovat "autentičnost": podpis je chápán jako doklad fyzického kontaktu mezi dokumentem a autorovým psacím nástrojem. Třetím metafyzickým očekáváním je schopnost podpisu neměnné manuální reprodukce: podpis je chápán jako osobní logo, grafická konvence stvrzující autorovu občanskou "identitu". Na základě prozkoumání zmíněných metafyzických očekávání a jimi generovaných aporií přednáška přináší komplexní filosofický průzkum podmínek možnosti interpretace vlastnoručního podpisu.

Derridovo myšlení lze v tomto ohledu chápat jako filosoficky nezastupitelné a přínosné především tím, že upozorňuje na sémantické násilí metafyziky, která nás opravňuje a současně nutí identifikovat události. Strategická melancholie dekonstrukce pramení z neuskutečnitelnosti vědeckých a filosofických požadavků, v nichž se tyto neslučitelné ontologické a logické nároky sráží do aporií. Jelikož je dekonstrukce motivána vyhledáváním aporií, zajímají ji materiální podobnosti, které se kladou jako ideální totožnosti. Z jejího hlediska nelze pouze říct, že zákon dává proměnlivým formám života jednotný řád, požadovanou idealitu. Zákon rovněž parazituje na životě, čerpá z něj svou materialitu.

Pokud Derridovo myšlení vztáhneme k metafyzickým požadavkům grafologie a písmoznalectví, všimneme si, že dekonstrukce ukazuje jejich nerealizovatelnost: vlastnoruční podpis není pisatel, stopa není událost, mapa není území. Žádná událost se nezopakuje, ani se nepřiblíží jiné události natolik, abychom mohli mluvit o tvarové kontinuitě stop, či dokonce o jejich totožnosti. Ačkoli se pisatel snaží sebevíc zopakovat své předchozí stopy, nikdy je nezopakuje identicky. Pokaždé generuje jiné verze svého podpisu. Přesto se grafologové a písmoznalci shodují v tom, že tyto verze lze pokládat za spolehlivé nástroje identifikace: rukopisní "styl" pisatele chápou jako přirozený výraz jeho "duše" v jeho autentické "stopě". Z hlediska dekonstrukce je tento empirický požadavek nesplnitelný. Jelikož je složen z neopakovatelných stop, rukopisní styl není a nemůže být generátorem pisatelovy identity. Je pouhým materiálním suplementem jeho ideální identity, zrozeným z nerealizovatelného metafyzického požadavku opakovat neopakovatelné.