Boris Cvek | Pragmatismus a experimentální věda

Klasický pragmatismus je v zásadě optimistickou filozofií, která odmítá stagnaci dovršeného poznání ve jménu neustálého zkoušení a objevování něčeho, co bude v praxi fungovat lépe. Jenže „lépe“ a „praxe“ jsou velmi neurčité pojmy, spojené v případě klasického pragmatismu takřka neodmyslitelně s politickou agendou. V této přednášce se pokusím ukázat, jak lze převést tuto starou intuici pragmatismu, ono „lépe“ a „praxe“, do nového filozofického pojetí experimentálních věd a jejich technologického úspěchu. Budu se zabývat otázkou, co dělá vědecký experiment (fyzikální, chemický) objektivním a navážu v tom na současnou krizi zopakovatelnosti experimentů v biomedicíně (až 90 % publikací je nezopakovatelných). Můžeme vůbec zopakovatelnost nějak vědecky či filozoficky definovat? Může a má být experiment zopakovatelný i po pádu teorií, které ho podkládaly (alchymie vs. chemie)? Co nám vlastně říká zopakovatelnost experimentů o světě? To jsou otázky, které, pokud je mi známo, zatím nebyly položeny a ani já na ně neznám odpověď.