David Černý | Eutanazie a dobrý život

Eutanazie nepřestává vzbuzovat kontroverze. V některých zemích světa je legální, ve většině ostatních zakázána (Např. v ČR by byla kvalifikována jako vražda). Mezi zastánci obou táborů – pro a proti eutanazii – se nerýsuje nejmenší náznak názorové shody. Je to částečně dáno i tím, že zastánci i odpůrci eutanazie se odvolávají na tytéž pojmy, např. pojem lidské důstojnosti, které však chápou diametrálně odlišně a odvozují z nich zcela protikladné praktické etické závěry. Ve své přednášce Eutanazie a dobrý život budu sledovat poněkud nezvyklou výkladovou linii. Pokusím se ukázat na vztah mezi teoriemi dobrého života, racionálností žádosti o asistovanou smrt a jejím etickým hodnocením. Vyjdu se silně subjektivních teorií welfare (hédonismus), podrobně pohovořím o slabě subjektivních teoriích (preferencialismus) a pokusím se ukázat, za jakých okolností je v rámci těchto teorií žádost o asistovanou smrt racionální a jaká důležitá welfaristické etická teorie umožňuje uzavřít, že je z etického hlediska správná. Obě subjektivní teorie jsou však podle mého názoru nesprávné, což nás přirozeně přivede k objektivním teoriím, u nichž se zaměřím na přirozenoprávní welfarismus. Přirozenoprávní welfarismus má zcela jiný přístup k prudenciálním hodnotám než konsekvencialismus, především v tom, že odmítá jejich souměřitelnost. Výsledkem je nekonsekvencialistická etika, neumožňující maximalizaci neosobně zvažovaných hodnot a vyúsťující v negativní etickou normu zakazující usmrcení nevinné lidské bytosti a ipso facto všechny formy eutanazie.