Filip Jaroš | Adolf Portmann mezi biologií, antropologií a filozofií

Adolf Portmann (1897-1982) se proslavil jako zoolog a antropolog, jehož biologické myšlení je formováno evolučním pohledem na zvířecí a lidskou ontogenezi. Je to právě provázání problému evoluce a ontogeneze, které švýcarskému biologovi vyneslo pozici jednoho z průkopníků moderního evolučního pojetí, které je známé pod zkratkou „evo-devo“ (evolučně-vývojová biologie). Portmann ovšem zasáhl významným způsobem rovněž do filozofické antropologie: v návaznosti na Plessnera uvažuje o člověku jako druhu, který je svou biologickou výbavou předurčen ke kulturnímu způsobu života. Tato bazální rovina lidské přirozenosti dostává empirickou podporu ve slavné Portmannově tezi o člověku jako „sekundárním hnízdilovi“ (Patočkův předklad výrazu sekundärer Nesthocker), konstatující – v porovnání s ostatními primáty – předčasné narození lidského dítěte. To má za následek, že zrání jeho motorických a kognitivních schopností neprobíhá v bezpečí mateřské dělohy, ale v intersubjektivním prostředí lidské komunity (metafora „sociální dělohy“). Z širšího hlediska filozofie věd o živém je rovněž aktuální pojetí organismu jako samostatného aktéra, jehož subjektivita vyžaduje jiné metody zkoumání než fyziku a chemii.