Jakub Mácha | Otázky bez odpovědí

Kantova Kritika čistého rozumu začíná antropologickým pozorováním, že lidský rozum je zatěžován otázkami, které nemůže odmítnout, na které ale ani nemůže odpovědět. Následuje diagnóza: Odpovědi na tyto otázky překračují veškerou schopnost lidského rozumu. Kant navrhuje radikální řešení: Rozum musí zůstat omezen v hranicích možného poznání. To ale v žádném případě neznamená, že tyto otázky přestanou rozum zatěžovat. Také Wittgenstein přiznává, že si lidé mohou pokládat otázky, na které není odpovědí. Cíl jeho filosofie je ale terapeutický, spočívá totiž v osvobození člověka od otázek, na něž by marně hledal odpovědi. Osvobození je dosaženo tak, že je poukázáno na vnitřní rozpory v otázkách samých.