Jakub Sirovátka | Autonomie a Alterita: Kant a Levinas

Kant platí jako autor, který dal pojmu autonomie subjektu filosofický význam. Autonomií je myšlena především autonomie rozumu či vůle ve smyslu absolutní spontaneity a lze ji charakterizovat jako sebeurčení, jako sebezákonodárství. Autonomie však neznamená autarkii. Je realizována za určitých podmínek a odehrává se ve vztazích, především ve vztahu k jinakosti světa a druhého člověka. Vztah subjektu k bytostné alteritě Druhého je centrálním tématem myšlení E. Levinase. Levinas charakterizuje Já v jeho ontologické identitě stejně tak jako v jeho etické subjektivitě, která je zcela určena odpovědností za druhého člověka. Tato charakteristika se zdá být heteronomií. Přednáška se snaží dát oba koncepty do produktivního dialogu ve snaze ukázat, že vztah autonomie a heteronomie není ani u Kanta ani u Levinase zcela jednoznačný. Jako možný zprostředkovatel vzájemného dialogu by mohl sloužit B. Waldenfels se svým konceptem responsivní autonomie: autonomie, která nemá svůj počátek v sobě. Zároveň lze ukázat, že pro Kanta i Levinase spočívá nejvyšší míra realizace autonomie v mravnosti.