Ondřej Dadejík | Deweyho cesta oklikou: proč je třeba kvůli teorii o uměleckých dílech na umění na chvíli zapomenout

Již několik dekád není estetika, resp. filozofie umění Johna Deweyho jen dříve vlivnou, překonanou starožitností. Na poli estetické teorie dnes opět rezonuje rekonstruktivní náboj Deweyho pojetí zkušenosti. Tento náboj v kondenzované podobě vyjadřuje hned první věta Deweyho nejvýznamnější, estetické problematice věnované knihy Umění jako zkušenost, která říká, že vinou ironie dějin se stala existence uměleckých děl překážkou teorie o uměleckých dílech. Přednáška se pokusí vyjít od tohoto paradoxního vyjádření a ukázat tři základní vrstvy Deweyho myšlení, na nichž je založena jeho estetická koncepce. První, nejviditelnější vrstvou, je zde snaha o obnovení kontinuity mezi běžným životem a světem umění; druhá, hlubší vrstva obsahuje přesvědčení, že poznání není nezaujatým popisem skutečnosti, nýbrž vykonává zvláštní druh její proměny; a ve vrstvě třetí se setkáme s ambicí o mnohostrannou rehabilitaci kvalitativního myšlení (resp. pocitu) oproti dominanci kvantitativních určení.