Pavel Hobza | Aristotelská epagogé a indukce

Ačkoli naše pojetí indukce vychází z aristotelské epagogé (byl to pravděpodobně Cicero, kdo tento řecký termín poprvé přeložil do latiny jako inductio), ve svém příspěvku se pokusím ukázat, že Aristotelova epagogé nemá s indukcí příliš společného. Na rozdíl od indukce, která vede od jednotlivin k obecninám, může epagogé postupovat jak od jednotlivin k obecninám, tak i opačně (jedná se tedy o obousměrný postup). Navíc zatímco indukce je zpravidla pojímána jako prostředek pro nalezení obecnin (ať již pojmů, propozic či zákonitostí), epagogé předpokládá znalost obecnin. V souvislosti s pojednáním o epagogé je tedy zároveň třeba objasnit, jak podle Aristotela získáváme obecniny. Jedná se o velmi komplexní hylemorfický proces, který začíná smyslovým vnímáním a je završen v nous (každopádně nemá nic společného s indukcí). Na rozdíl od indukce je tedy epagogé kognitivní či epistemologickou schopností, která poskytuje a garantuje spojení mezi jednotlivinami a obecninami a jehož hlavním účelem je nalezení prvotních principů, jež jsou základem vědy.